přírodní památka
nadmořská výška 314–330 m n. m.
rozloha 7,17 ha
Obyčejný potok, nebo ne?
Údolí potoka Javorky a louky okolo něj neukrývají jinde vyhynulého živočicha ani mimořádně zajímavý přírodní útvar. Když se k nim zajedete podívat, možná si řeknete, že se jedná o normální potok a louky. Je to však právě přirozená podoba potoka i luk, která je v údolí Javorky chráněna, protože dříve normální se stalo vzácným. Volně tekoucí potoky a řeky, se zákruty, mělčinami a podemletými částmi břehu, lidé v posledních dvou stech letech obvykle regulovali do přímých koryt. Podobně ubylo i vlhkých lučních území, která se odvodňovala kvůli snadnějšímu zemědělskému a hospodářskému využití, nebo kvůli nedostatku údržby zarostla.
Potok poskytuje obživu mnoha druhům
V potoce a v jeho blízkosti je plno zvířecího života. Od obojživelníků, jako jsou ještěrka živorodá a ropucha obecná, přes ryby po vodní hmyz. A tyto druhy slouží jako potrava dalším živočichům. K potoku tak za potravou přilétají konipas horský, skorec vodní či ledňáček říční. Slouží také jako teritorium vydry říční, která zde sice přímo nebydlí, ale přichází sem na lov.
Louky v ohrožení
Vedle potoka jsou chráněny také vlhkomilné louky, které v současné době patří mezi nejohroženější části území. Na rozdíl od řek či lesů, loukám nesvědčí režim bez zásahů. Naopak, aby si uchovaly svoji hodnotu, potřebují pravidelně udržovat kosením či pastvou. V opačném případě začnou zarůstat rychle se šířícími druhy rostlin nebo se promění v les. Tento osud hrozí i některým loukám v okolí Javorky, zvláště těm vlhčím a hůře přístupným, ze kterých už zmizely chráněné rostliny jako prstnatec májový či upolín nejvyšší. Pravidelnou údržbou je však možné louky opět obnovit a dosáhnout větší rozmanitosti rostlin i živočichů. Základem péče je mozaikové sečení (zjednodušeně sekání po částech, s dostatečným časovým odstupem) a odklízení posekané trávy, aby na loukách nezahnívala.
Jste vítáni, jestliže:
- neznečišťujete potok a jeho okolí;
- nerušíte živočichy, kteří zde žijí.