přírodní památka
Drobný, ale vzácný, vlhká místa milující – vrkoč útlý a jeho sousedi.
nadmořská výška 240–250 m n. m.
rozloha 29,71 ha
Na výlet v holinách – mokřady nejsou jen komáři
Předchůdci rybníků Roudnička a Datlík vznikly před téměř 600 lety a nikoli náhodou. Podmáčená lokalita byla vhodná k vybudování hrází a vodních nádrží. V jejich okolí vzniklo několik typů podmáčených luk a pastvin. Vzhledem k tomu, že byly a jsou snadno přístupné, majitelé pozemků se o ně pravidelně starali. Tím podpořili velkou pestrost rostlin i živočichů, a následně vyhlášení přírodní památky Roudnička a Datlík.
Plž jak zrnko máku – přesto jedinečný
Nejcennějším druhem, kterého mezi rybníky Roudnička a Datlík sice asi nenajdete, ale žije tady na přechodu rákosin a luk, je až 2 mm dlouhý plž vrkoč útlý. Jeho drobná ulita má vejčitý tvar, barvu hnědou až hnědočervenou. Odvodněné louky a napřímené vodoteče z něj udělaly vzácný druh. Pro přírodu má význam spíš jako bioindikátor, protože je citlivý na změny prostředí, ve kterém žije. Vrkoč není jedinou zdejší vzácností. Na dnech obou rybníků se stále vyskytuje škeble rybničná. V přírodní památce přírodovědci našli i jiné cennosti počínaje chráněnou žábou blatnicí skvrnitou, rosničkou zelenou, ropuchou zelenou a skokanem zeleným.
Voda – základ života
Většina bohatství této přírodní památky je závislá na vodě. Její kvalitu ovlivňuje krmení ryb i „hnojení“ výživnými odpadními vodami z blízké zástavby. Každý rybník se postupně zanáší bahnem, které je potřeba občas odstranit a odvézt mimo přírodní památku. Letnění, tzn. ponechání pár týdnů v létě bez vody, rybníku jen prospěje – omezí zanášení dna rybníku bahnem, snižuje se nebezpečí přemnožení řas a sinic a rybích parazitů. Neméně důležitá je úroveň hladiny vody. Vrkoče ohrožuje ztráta vhodného biotopu. Obývá podmáčené louky s kopečky porostlými ostřicemi, které zarůstají rákosem. Bez kosení a vyhrabávání rákosu to vrkoč asi prohraje a vymizí. Sušší louky je nutné sklízet a posekanou trávu odvézt mimo přírodní památku. Lepší alternativou je „zelená sekačka“ – hlavně skot, protože mu tolik nevadí zamokřené louky. Spásači si snadno poradí i s mladými náletovými dřevinami, větší solitérní dřeviny ponechají. Důležité je hospodařit na loukách na malých plochách, každý rok jinde. Tím se druhová pestrost podpoří – například hmyz bude mít vždycky nějakou plochu, která mu vyhovuje (což čerstvě posekaný trávník nebývá).
Jste vítáni, jestliže:
- si odpadky budete odnášet s sebou;
- zvířata na pastvinách i divoká budete pozorovat, nepolezete k nim do ohrady a nebudete je krmit;
- psa povedete na vodítku, aby neplašil zvířata.