přírodní památka
nadmořská výška: 290–302 m n. m.
rozloha: 46,86 ha
Živá paměť krajiny
Na kraji Lázní Bělohrad se rozkládá místo, kde se dějiny propojily s přírodou. Dříve tu byla bažantnice – revír sloužící pro lov a rekreaci. Lesníci zde cíleně sázeli stromy vhodné pro těžbu dřeva a louky kosili kvůli lovu zvěře. Postupně se však z bažantnice stával park pro nedaleké lázně. Majitelé lázní budovali nové cesty, upravovali prameny a vysazovali okrasné dřeviny. Lesy a louky začaly sloužit odpočinku lázeňských hostů. Přesto zde zůstaly zbytky lužních lesů, meandrující potok a vlhké louky. Bělohradská bažantnice je tak cennou mozaikou historie a přírody.
Louky plné života
Louky v bažantnici nejsou obyčejné. Jsou vlhké, pestré a plné života – kvete tu upolín nejvyšší, prstnatec májový a další chráněné druhy. Jenže tyto rostliny jsou citlivé na změny. Když se louky nesekají, rychle zarůstají rákosem, křovinami a invazními druhy. Vzácné rostliny ztrácí přístup ke světlu, vodě a ubývá jim prostor. Aby louky zůstaly takové, jaké jsou dnes, je nutná pravidelná a promyšlená péče.
Lesy a prameny
Téměř polovinu území pokrývají lesy. Dříve byly cíleně upravovány pro lázeňské hosty, kteří sem chodili za odpočinkem. Ani dnes o svůj účel nepřišly. I když se vracejí k přírodě blízké podobě, zůstávají přístupné a nabízí možnost vnímat přírodu, zpomalit a udělat něco pro své zdraví. Místo nepůvodních smrků tu rostou duby, habry a olše, které udržují vlhkost a poskytují útočiště mnoha rostlinným i živočišným druhům. V tůních po těžbě rašeliny přežívá kuňka ohnivá – drobná žába, která reaguje na každou změnu. I kvůli ní se tu s každým zásahem šetří. Uprostřed všeho pak vyvěrá Annamariánský pramen, upravený do podoby altánku s chrličem – připomínka, že i voda je součástí zdejšího příběhu.
Kousek divočiny mezi lázněmi a podhůřím
Lázně Bělohrad leží na rozhraní Jičínské kotliny a Podkrkonoší – v krajině, která se z polí a měst pozvolna zvedá do lesů a kopců. Bažantnice leží hned na jihovýchodním okraji města a tvoří přirozený přechod mezi lázeňským provozem a volnou přírodou. Vlhké louky, staré duby, mokřady i prameniště dávají krajině divokost, kterou by tu možná nikdo nečekal. Území je volně přístupné, ale citlivé – každý rušivý zásah může ovlivnit život chráněných druhů. Hranice přírodní památky poznáte podle dvou červených pruhů na stromech a kůlech.
Jste vítáni, jestliže:
- zůstanete na vyznačených cestách – chráníte tím rostliny i živočichy;
- máte psa na vodítku – zvěř i ptáci v hustém porostu reagují na každý pohyb;
- neničíte a netrháte rostliny – některé druhy jsou chráněné a citlivé na narušení;
- nerušíte klid místa – hlasité zvuky mohou vyplašit ptactvo a další živočichy;
- nenecháváte po sobě odpadky – vše, co sem nepatří, škodí přírodě i lidem;
- nerozděláváte oheň a nekempujete – je to nebezpečné. Požár to vše může lehce zničit;
- nevstupujete do tůní ani mokřadních ploch – jsou domovem vzácných obojživelníků;
- nechytáte ryby ani jiné živočichy – jejich populace jsou zranitelné.