přírodní památka
nadmořská výška 425–606 m n. m.
rozloha 135,31 ha
Mravenec průkopníkem ochrany
Lesní hřeben, který se táhne přes vrchy Hůra a Kozlov, začal být chráněn především kvůli mimořádnému množství mravenišť mravence lesního (někdy bývá označován také jako množivý či menší). Tomu vyhovovaly smrky, jejichž jehličí pro stavbu mravenišť používá. Ubývání smrků při přerodu na přírodě bližší lesy, přirozená migrace mravenců i rozrývání mravenišť divokými prasaty způsobily, že jich na Cidlinském hřebenu ubylo. Mravenec lesní tak stál na počátku ochrany, ze které teď mohou těžit mnohé jiné chráněné druhy, jež přirozený les láká.
Vzácné druhy, kam se člověk podívá
V lesích i na přilehlých loukách rostou a žijí stovky druhů rostlin a živočichů – jen nočních motýlů tu bylo zaznamenáno okolo sto druhů. Mnoho rostlin a živočichů patří mezi chráněné. V lesích kvete lilie zlatohlavá či medovník meduňkolistý. Na loukách entomologové našli chráněné čmeláky skalní a pačmeláky panenské. V území se objevují i jestřáb lesní, výr velký nebo lejsek šedý, kteří tu buď hnízdí nebo sem přilétají shánět potravu. Bohatství přírody tu můžete objevovat skutečně dlouho.
Orchidej a brouci
Mezi nejdůležitější chráněné druhy na Cidlinském hřebeni patří okrotice dlouholistá a brouci vázaní na odumírající či odumřelé dřevo. Okrotice dlouholistá je v ČR vzácnou bylinou, bíle kvetoucím druhem orchideje. Vyhledává světlé lesy jako je ten na Cidlinském hřebeni – nepoškozené nevhodným hospodařením a ošetřováním chemickými látkami. S dobrým stavem lesa souvisí i přítomnost brouků jako jsou nosatci, leskňáčci či zobonosky. Ti vyhledávají místa s dostatkem dřeva v různých stádiích rozkladu, která v místním lese nachází. Žijí v něm jejich larvy nebo se jím živí.
Budoucnost je listnatá
Péče o území spočívá především ve vyvážení cílených zásahů a přirozeného vývoje. Zásahy by měl být snížen podíl smrku, který sem byl masově vysazován od 18. století. Původní les byl však bukovo-dubový a z jehličnanů se tu objevovala především jedle. I po kompletním zničení smrkového porostu ve dvacátých letech 20. století mniškovou kalamitou jím byl prostor znovu osázen. Na některých místech, především těch hůře přístupných, už dnes přirozené složení stromů převládá, jinde je potřeba podíl smrku uměle zmenšit. Přirozený les je různorodý také věkově. Abychom toho dosáhli, je často nutné chránit mladé duby a buky oplocením před početnou srnčí a mufloní zvěří.
Jste vítáni, jestliže:
- přicházíte do lesa jako na návštěvu, netrháte rostliny a nerušíte živočichy;
- neničíte oplocení – ať už chrání stromy či mraveniště, mají za úkol přírodě pomoci;
- ke svým zábavám jako jsou jízdy na motorkách či terénních kolech si vyberete místa, která nejsou přírodní památkou.